V dnešní době dotací z EU na různá školení mi to nedá, abych neřekl několik slov na téma školení nebo poradenství.

Občas se se zájmem podívám na výzvy a zadávací řízení na stránkách Evropského Sociálního Fondu a vidím, že firmy vypisují výběrová řízení na školící programy za několik milionů na 25 různých témat. Když se počty školících dnů přepočítají na pracovníka tak vyjde 10 a více dnů na člověka a rok i pro firmy, které před tím školily jen bezpečnost a ISO.

Nic proti školení, i naše firma také občas školí, a také využila možnosti proškolit se za evropské peníze, všeho je však třeba užívat s mírou a uváženě. Na současné školící vlně tsunami mi vadí dvě zásadní věci.

Chybí kritické zhodnocení potřeb: Protože seznam školení je třeba napsat již do dotační žádosti, a protože dotační žádosti se zásadně píší ve spěchu, tak se toho do žádosti napíše co nejvíc. Málokdo se přitom zamyslí nad tím, jaká školení jsou skutečně třeba. Systematický přístup, kdy se vedení firmy zamyslí nad strategií a cíli a až pak vybere školení, která nejlépe pomohou strategii a cíle splnit, je opravdovou výjimkou.

Vybírá se poskytovatel školení "od Šumavy k Tatrám": Posloupnost je zřejmě taková, že nejprve se podá žádost na školení všech ve všem no a pokud je žádost schválená tak se udělá jedno výběrové řízení na jednoho dodavatele všech školení. A tak potenciální dodavatel má dodat školení komunikačních a prodejních dovedností stejně jako školení kaizenu, třískového obrábění a SAPu. Výsledkem je obvykle výhra organizací, kterým soukromě říkám "školící integrátor". Školící integrátor je agentura, která má širokou a hlubokou databázi externích lektorů, ze kterých požadovaný program poskládá. Kvalita takového programu je ovšem značně kolísavá. Přiznám se, že nevím co firmám brání rozdělit balík školení na tématické celky a vybrat si nejlepší kompetentní školitele pro každý blok.

A tak se k tématu "školení nebo poradenství" dostávám až na závěr. Odpovědí by zřejmě mělo být "i školení i poradenství". Poradenství by mělo školení předcházet a mělo by podnikům pomoci vybrat školení, která jim v jejich situaci přinesou největší užitek. Ještě lepší varianta je, když poradce pomůže podnikům nastavit systém, který trvale zajistí sladění školení s potřebami podniku a s plněním cílů, nejlépe včetně vyhodnocování skutečných přínosů školení a ne jen spokojenosti účastníků.

Jinými slovy, poradenství i školení mají v podniku své místo a na poradenství by se nemělo zapomínat, i když na ně není tak snadné získat dotace. Jako poradce jsem měl v posledních deseti letech možnost pracovat pro řadu podniků, jak doma tak v zahraničí, a jsem rád, že jsem potkal několik osvícených ředitelů, kteří věděli, že dobrý poradce přináší do podniku nové myšlenky. Potěšující je, že podniky, kde tito ředitelé působí, jsou podniky dlouhodobě úspěšné.

Na úplný závěr něco odlehčeného o poradenství, aby to nebyla zas příliš jednostranná obhajoba poradců. Podívejte se, co si o poradcích (konzultantech) myslí tvůrce Dilberta. Inu, kromě školitelů, i konzultanty je třeba vybírat.  Vladimír Braun